Informovat o tom, že se důchodový věk (tj. věk, kdy máte nárok odejít do starobního důchodu) v posledních letech stále prodlužuje, je asi zbytečné. V médiích se nejrůznější důchodová témata probírají prakticky denně. Jedno takové si rozepíšeme dnes i my. Jde totiž o téma, které zajímá každého z nás, dokonce i mladé lidi, kteří své dlouhodobé životní plány příliš nebudují.
Ve svém okolí slýchávám zejména od mladých lidí vesměs pesimistické názory o tom, že oni se důchodu ani nedožijí. Bohužel se obávám, že mají pravdu. Aktuální důchodové kalkulačky ukazují, že lidé narození v 90. letech půjdou do důchodu nejdříve po svých 70. narozeninách. A to pouze v optimistické variantě, že se důchodový věk dále prodlužovat nebude.
K prodlužování důchodového věku vede stát zejména stárnutí populace a tím spojené ekonomické potíže. Průzkumy ukazují, že v roce 2050 připadne na 2 pracující občany jeden důchodce. Uznejte sami, to nelze finančně utáhnout. Takže nejen, že půjdeme do důchodu později, ale také budeme brát směšně nízký důchod.
Stát se snaží své kroky částečně hájit informacemi o narůstajícím věku dožití současných důchodců, které si rádi vypůjčují i finanční poradci k nabádání k vyšším úsporám. Často tak můžete slýchat:
Dnešní důchodce odchází do důchodu ve svých 60. Průměrné dožití je kolem 80ti let. Potřebuje tak mít úspory na 20 let, protože Váš důchod bude minimální.
Dejme tomu, že jsou tato data o průměrném dožití pravdivá. Ovšem jsou pravdivá pouze aktuálně (v tento moment), až půjdou do důchodu například dnešní třicátníci, pravdivá pravděpodobně již nebudou. Dnešní třicátníci se mohou v průměru dožít stovky, ale také pouze šedesátky.
Je potřeba se totiž zaměřit i na důvody proč tomu tak je, proč je aktuální průměrný věk dožití takový jaký je. Značná část dnešních důchodců se narodila v poválečném období, z čehož plyne, že zhruba 10 let byli na potravinových lístcích, tudíž se nepřejídali. Auta byla vzácnou výjimkou a tak měli dostatek pohybu na čerstvém vzduchu. A mohli bychom pokračovat.
Dnešní doba sice disponuje nesrovnatelně lepším zdravotnictvím, ovšem náš životní styl je katastrofální. Jíme nezdravá tučná jídla z fastfoodů, prakticky se nehýbeme a jsme v každodenním stresu. Není tak žádnou vzácnou výjimkou, že mozková mrtvice či infarkt potká i relativně zdravé a mladé lidi kolem 30ti let.
Je vůbec možné, aby některé profese vykovávali lidé až do svých sedmdesáti? U vysokoškolského profesora nevidím sebemenší problém. Ale co takový řidič autobusu? Jeho náhlá zdravotní příhoda ohrozí život dalších 50ti lidí.
Nespořit si na důchod je hazard, ovšem bezmezně věřit, že si jej budu užívat 20 let je čiré bláznovství. Ovšem platí to teď a tady. Co víme, že bude za 20 let? Stát se může cokoliv, ale zázraky zase nečekejte!
Mohlo by vás zajímat:
Rubriky: Legislativa
Štítky: důchod
Publikováno: 11. listopadu 2013